Ahojky všichni, vypadá to, že se u nás nic novýho neděje, že? Nic moc, co bych neznal fakt ne, ale včera 13. 6. 2007 se přece jenom něco dělo. Panička si pro mě přiběhla, vzala vodítko a vyběhli jsme ven. Tam už ale na mě čekalo překvapení. Taková krásná fenka...jmenuje se Megie a její panička Jana. Megie už věděla, co mají ty dvě v plánu, tak mi to hnedka vysvětlila. Jdeme se koupat a u výběhu na nás bude čekat Badík s Miškou. Cesta k řece nám rychle utíkala, protože já i Meg jí známe a už jsme se nemohli dočkat, až tam konečně dorazíme. Meg je super holka, tahá na vodítku dokonce víc než já a to už je co říct. Janča mě pořád chválila, jak jsem prý hodný a poslušný pejsánek...Panička se smála a říkala, že když myslí....Když jsme konečně dorazili na místo, tak jsme s Megie hned vlítli do vody. Byla trošku špinavá, ale krásně teploučká. Ani jsem si nestačil moc zaplavat a museli jsme vylézt z vody a pokračovat ještě kousek dál, až do výběhu pro pejsky. Cestou jsme potkali výmarskou ohařkou. Chvilku s náma lítala, ale do vody nešla. Společně jsme málem srazili cyklistu, který projížděl okolo nás. Megie je jak střela a já když chci, tak taky. Rychle jsme přeběhli mostek přes řeku a utíkali rovnou do výběhu. Kámoš Buddy tam ještě pořád nebyl, tak jsme šli napřed. Najednou jsme uviděli cizího pejska a honem jsme utíkali za ním. Ze začátku si moc hrát nechtěl, ale jak mu jeho panička sundala košík, tak s náma lítal jak ďábel. Když jsem ale uviděl, že přichází Badík, tak jsem honem utíkal za ním. Zkoušel na mě pouštět hrůzu, ale vůbec jsem se ho nebál. Stejně vím, že by mi nic neudělal (teda aspoň doufám...). Meginka se mu taky líbila, tak se musel hned začít předvádět s tím, jak umí skákat do vody. Já to teda taky umím, ale je pravda, že tak dobře jako on ne. Paničky říkaly, že můžeme za ty skoky vybírat do klobouku. Na protějším břehu se zastavovali lidi a ukazovali si na nás. Teda asi spíš jen na Badíka. Ale Meg to určitě vůbec nevadilo a stejně si myslím, že jsem se jí líbil. Jen škoda, že s náma neřádila víc ve vodě. Pořád postávala na břehu a moc se jí koupat nechtělo. To my jsme se s Bádinem vyblbli. Pořád jsme se přetahovali o klacky, vrčeli na sebe a pošťuchovali jsme se. Potom ale ty tři usoudily, že by nás mohly vyfotit pěkně dohromady. A to byl teda problém, to vám povím. My s Badíkem už jsme si zvykli, ale Meg teda ne. Vůbec nechtěla spolupracovat. Pořád utíkala nebo se válela. Hrůza. A to z toho mohlo být moc hezkých fotek. Nakonec máme společnou jen jednu jedinou. A to i na ní Meginka byla už na útěku. Škoda. Po pár dalších marných pokusech jsme to všichni vzdali a pomalu jsem se začali chystat na cestu domu, protože to vypadalo, že začne každou chvilkou pršet. Badík šel s Miškou kousek s náma, ale za cvičákem se odpojili a šli na návštěvu k Elišce, naší kamarádce ze cvičáku. My jsme s Meguškou pokračovali dál. Chtěli jsme s nima jít ještě dál, ale viděli jsme pánečka, jak stojí u auta, tak jsme se rozloučili a ujížděli domu, kde jsem se napapal a samou námahou usnul...........