26. 8. 2007 (právě jsem se povaloval na pláži v Chorvatsku) se mojí nevěstě Bettynce narodily krásný čtyři štěňátka. Tři kluci a jedna holka. To bylo radosti, když mi to panička oznámila. Stal jsem se otcem. O to větší byl ale můj smutek, když jsem se dozvěděl, že jedno štěňátko po 14 dnech umřelo. Bylo hodně slabý a nechtělo prý vůbec pít mlíko. Sice ho pánečci od Bettynky dokrmovali a starali se o něj, ale i přes veškerou péči nepřežilo....Bettynka z toho musela být moc moc smutná. Tři raubíři se měli ale čile k světu, zlobili jí na každém kroku, tak se z toho vzpamatovala. Holčička z nich byla nejmenší, vážila jen necelých 10 kilo a nejvíc se podobala mamince Bettynce. Byla hodně zlatá (její noví páníčci jí říkají Daisy). Klučina (Monty) byl světlý a největší tlouštík. Vážil přes 13kilo v deseti týdnech. A poslední kluk, který je zatím pořád u maminky a nemá nové majitele váží 12kilo a zatím mu říkají Buddynek. Prý je to celý tatínek.....Už se těším, až ty moje dětičky uvidím na živo. To bude legrace. Páníčci se na ně byli podívat (mně nevzali, prý jsem jak hrom do police a ještě bych je chudáčky pošlapal...tssss) a říkali mi, že jsou krásný. Panička si dokonce chtěla jedno vzít sama, ale páneček to zatrhnul... Bydlíme v bytě a dva bysme se tam prý už nevešli..Škoda, mohl jsem mít doma kámoše. Ale mám slíbenou fretečku, takže se nudit určitě nebudu.