Tak už jsem si říkal, že mě letos páníčci asi sebou k moři nevezmou, ale naštěstí jsem se spletl. Vzali mě. Jeden den začali zase balit kufry, tak už jsem si říkal: Á, zase jedou a já zůstanu doma. Ale ne ne, něco bylo jinak. Panička zabalila i moje mističky, hračky, kartáč, vodítko a granulky. To už jsem věděl, že pojedu taky. Jen mi bylo líto chudáka Dondy, ten s náma jet nemohl. Pěkně jsem se s ním rozloučil a hupky dupky do auta. Cesta byla dlouhá, ale dělali jsme kvůli mě naštěstí často zastávky, tak jsem se vždycky na chvilinku proběhnul, napil a něco málo jsem pojdedl. Ale i tak to utíkalo strašně pomalu. Jednou jsem si už myslel, že jsme na místě, ale udělali jsme si jen zastávku a kamarádů od pánečků a u mojí kámošky Zuzy, která taky byla na dovolené v Chorvatsku. Zdrželi jsem se u nich dvě hodinky a pokračovali jsme dál, směr Pelješac. Už jsem tam byl minulý rok, tak jsem věděl, do čeho jdu. Vůbec nic se tam nezměnilo, pán, kterýmu patřil baráček, kde jsme bydleli, si mě dokonce pamatoval. A já jsem si to tam pamatoval taky, hned jsem šel prošmejdit kuchyň a pokoje a potom jsem nabíral směr VODA. Ale co to, nevěděl jsem, jestli jsem slyšel správně, jak na mě panička volá: "Bádě vrať se, napřed vybalíme a potom půjdeme!" No moc se mi to nelíbilo, ale aby nebyly řeči, že neposlouchám, tak jsem se teda vrátil, něco málo jsem pojedl a popil a čekal jsem. A dočkal jsem se, konečně jsme šešli dolů na pláž a už jsem se cachtal. Panička mě málem nemohla dostat z vody. Pořád jsem chtěl házet kamínky nebo klacíčky (vezli jsme sebou i krásnou hračku, takovou modrou kostičku, ale tu jsem zničil během pěti minut, tak jsem měl smůlu. Příště si moc dobře rozmyslím, než něco zničím, protože pak si nemám s čím hrát) a večer jsem se samou únavou nemohl pomalu přesunout z terasy do pokoje. Jeden den jsme dostali od pana domácího ryby, tak jsem dostal důležitou funkci hlídače ryb. No, celkem mi to šlo, ale mnohem radši bych tu rybičku i snědl. Sice jsem kousek dostal, ale to mi rozhodně nestačilo, tak jsem se šel dorazit granulkama a utíkal jsem spát, abych měl sílu i na další den. A pak už to šlo pořád dokola, vsát, najíst, napít a k vodě. Tam koupání, slunění (představte si, že mazali čumák) a zase koupání a lovení kamínků, potom večeře a spánek. Párkrát mě teda nechali páníčci samotnýho na pokoji, aby se mohli jet projet na skůtru...no byl jsem trošku naštvaný, ale když mě potom vzali k vodě, tak jsem jim odpustil. Škoda jen, že ten týden tak strašně rychle utekl............ale příští rok určitě zase pojedu.